1949 - 1993

       První záznam o amatérském divadelním souboru, jakýsi ustavující glejt, pochází z 15. února 1949. Na první list kroniky divadelního souboru z Dolu Jeremenko napsal jeho zakladatel Emil Podroužek:

“Na paměť pro věčné časy, ukládáme do své milé kroniky kytičku krásných vzpomínek na práci a život nově založeného divadelního souboru u závodního klubu Z.O.H. důl gen. Jeremenko ve Vítkovicích.”

     Iniciátorem založení skupiny ochotníků, obdivujících křehkou Thálii, byl tehdejší první režisér, ale i organizační vedoucí Emil Podroužek. Nejprve přesvědčil svého bratra Arnošta a pak se už k dvojici přidávali další nadšenci.

     První hrou, kterou nastudovali byl “Ondráš, pán Lysé hory”. Cesta od nastudování k premiéře nebyla jednoduchá. Tehdejší prostory závodního klubu byly nevyhovující a proto bylo nutné vzít za vděk prostory, které byly momentálně k dispozici. Nijak výjimečné nebyly tenkrát zkoušky v tehdy uzamykatelné a vytápěné čekárně autobusové zastávky umístěné před bránou závodu. Spoje tenkrát nebyly tak časté, autobus přivážel a odvážel horníky třikrát denně a kromě této doby, tedy mohli čekárnu nerušeně využívat k nácviku. Premiérové představení se samozřejmě v čekárně odbývat nemohlo, za tímto účelem posloužil ochotníkům sál pohostinství U Kotase v Hrabůvce. Zde nakonec našli útočiště i pro následujících šest let, které zbývaly do slavnostního otevření rekonstruovaného závodního klubu. Uváděli především klasický repertoár (např. Kutnohorští havíři, Noc na Karlštejně, Ženitba, Paličova dcera, Vojnarka, Mikuláš Dačický z Heslova a mnoho dalších).

     K přestřižení pásky došlo u příležitosti Dne horníků a energetiků v září 1955. Pro tento slavnostní okamžik si připravili nastudování nové hry Aloise Jiráska Lucerna. Divadelní soubor nezůstával pouze v domácím prostředí, ale svou představu o scénickém zpracování klasických her se snažil naopak předvést co nejširší veřejnosti. Tak se jejich prostřednictvím dostalo amatérské umění nejen do repertoáru divadelních přehlídek, jako byla například Michálkovická a Vítkovická žatva, Petřvaldská podzim, Těšínské jaro nebo Štramberské úterky, ale i do těch nejvzdálenějších měst a nejzapadlejších vesnic všech okresů Severomoravského kraje.

     Soubor si s postupem času získal i patrony věhlasných hereckých jmen. Pravidelným hostem býval zejména Otomar Korbelář. Po jeho boku si zahráli například ve Hře o lásce a smrti, v Noci na Karlštejně nebo v Mikuláši Dačickém z Heslova. Přímo na jevišti poznali také umění Eduarda Kohouta, Josefa Beka, Marie Glázrové, Vlasty Fabiánové a Radovana Lukavského. Za dobu trvání souboru, to byly tisíce hodin při zkouškách a stovky odehraných představení. Byly to výsledky činorodé práce herců i technického personálu, ale především režisérů Emila Podroužka, Josefa Bobra a Evžena Frydrycha. Do roku 1993 bylo uvedeno 61 premiér a 360 repríz.

     V roce 1993, v rámci útlumu těžby v OKD, došlo k likvidaci Závodního klubu Jeremenko a klubové zařízení přešlo do soukromých rukou. Vypadalo to, že dojde k nehoršímu – ukončení činnosti ochotníků z dlouholetou tradicí. Naštěstí našli ochotníci útočiště i se svým vybavením v divadelním sále restaurace U Lípy v Ostravě – Hrabové. Pod novým názvem Divadlo u Lípy uvedli s velikým úspěchem zpěvohru J. K. Tyla Paní Marjánka, matka pluku.

 

Fotogalerie: Historie

    


Kontakt

Divadlo u Lípy

Domovská scéna:
divadelní sál restaurace U Lípy
Paskovská 185/143
Ostrava - Hrabová

Korespondenční adresa:
Divadlo U Lípy, z.s.
Bastlova 1021/36
700 30 Ostrava – Zábřeh
IČ : 49593544


Jana Čerňavová, předseda +420 608 724 766
Martin Šostý technika zvuk-světla +420 739 252 915